keep talking...


Home
Novinky
Biografie
Diskografie
Texty
Překlady
Průvodci
Vystoupení
Kalendář
Floydopedia
Knihy
Články
Fotogalerie
Ke stažení
Odkazy

webmaster

               
               
      čas      
 -37d 10h 27m 
  Praha 
               
               
PinkFloyd.cz English
English
Víte, že v americkém sitcomu WKRP Cincinnati ve scéně ve které zní Dogs, a je slyšet vyjící psy, proběhne mezi aktéry tento dialog: "Slyšíš psy?" "Ano," podívá se na obal alba a dodá "jak asi budou znít Pigs On The Wing?" Víte, že koncert turné The Wall 2010/12, který se odehrál 12.5. 2011 v londýnské O2 Areně byl historicky prvním živým vystoupením, na kterém vystoupili členové Pink Floyd ve složení z alba The Final Cut? Víte, že ve filmu Pink Floyd The Wall zapaluje Pinkův otec na začátku petrolejku značky Meva československé výroby?
 Víte, že... 
  
Twitter Instagram
Facebook    g+

Biografie Pink Floyd

Za zdí (1977 - 1983)

Mason s foťákem a Waters před koncertem v Montrealu 1977V roce 1977 bylo vydáno album Animals. Obal představuje londýnskou elektrárnu Battersea, se svými čtyřmi gigantickými komíny v rozích jednu z nejmonumentálnějších industriálních staveb Londýna. Mezi komíny létá malé růžové prase...

A právě prasata, ovce a psi se stali hlavními představiteli tohoto alba. Hned při prvním poslechu je zřejmé, odkud bral Waters inspiraci k psaní textu. Orwellova Farma zvířat je více než jasným, byť Watersem marně popíraným, klíčovým kamenem. Waters (a před ním právě Orwell ve své knize) rozdělil lidi do tří skupin: Na Prasata, která si v klidu žijí z práce jiných a jen spokojeně tloustnou, zatímco vydávají rozkazy, na Psy, kteří, byť neméně inteligentní jako Prasata, jen tupě ony rozkazy plní a z nemyslící masy Ovcí, obyčejných lidí. Text celého alba je podobně syrový jako toto prosté vysvětlení. Poté, co Waters usoudil, že materiál je už přece jen hodně drsný (zdálo se to i Gilmourovi, který se z tohoto důvodu zdráhal některé části nahrát; kdyby chudák tušil, co bude již za dva roky následovat...), přidal ještě další skladbu, rozdělenou do dvou částí, cosi jako připomenutí, že může existovat jiný svět, než je tato zvířecí farma. A zároveň cosi jako poděkování své ženě Carolyne.

Původní základ alba tvoří dvě skladby, které Floyd hráli již delší dobu před tím (jedna s poněkud děsivým názvem Raving And Grooling I Felt On His Neck With A Scream, což je i první verš této skladby a druhá You Gotta Be Crazy).

Po zvířatech přišli na řadu lidé. Respektive člověk jen jeden a to Waters. Počínaje rokem 1978 se vše ve skupině řídilo podle něj a nikdo už nemohl pochybovat, kdo je vlastně pánem kapely. Jeho další tvůrčí aktivity poznamenala kompletní změna morálky publika, kdy místo zbožného naslouchání úvodním tónům skladeb mladíci jen křičeli "Money! Money!" a nechtěli slyšet nic jiného. Vlastní popularita se tak stala Pink Floyd osudnou. Z malých koncertních sálů na stadiony, z několika stovek prodaných vstupenek desetitisíce za jeden jediný večer, to už muselo zanechat stopy. Podobnou krizí prošly snad všechny skupiny, které potkal stejně úspěšný osud. Nicméně jen Pink Floyd dokázali z této pro ně nepříjemné situace vytěžit také něco po umělecké stránce. Nebylo to ale lehké.

Prvotním impulzem byl závěrečný koncert s Animals v Montrealu. Waters se už tolik těšil na konec koncertu a tím i celého turné, že mu při závěru povolily nervy a poté co přilákal jednoho obzvláště drzého fanouška až těšně pod pódium, plivl mu do tváře. Okamžitě sice svého činu litoval, ale aféra už se smazat nedala. Waters byl později tolik znechucen svým jednáním i jednáním fanoušků, že ho napadlo, zda by nebylo lepší, kdyby mezi hudebníky a jejich fanoušky stála zeď...

Po období lehkého rozčarování ze ztráty svých obvyklých fanoušků, kteří byli zvyklí v tichosti vstřebávat každý tón, který Pink Floyd divákům tak citlivě servírovali, vrhl se Waters do psaní dalšího, opět koncepčního alba. A nezůstalo jen u jednoho projektu. Waters totiž cítil tlaky z více stran. Nejen změna atmosféry koncertů, ale i změna atmosféry u něj doma ho přiměly k psaní. Vznikly tak dva projekty - The Pros And Cons Of Hitch Hiking a The Wall. Waters v roce 1978 předložil oba demosnímky svým spoluhráčům k posouzení, s tím, že jeden chtěl dělat v rámci skupiny a druhý zamýšlel natočit sám. Zbylí členové považovali The Pros And Cons za příliš osobní a vybrali si tedy The Wall.

Hned od samého začátku byl projekt rozdělen do tří více méně samostatných částí - alba (které nakonec zabralo málem tři LP desky, nakonec po seškrtání některých částí, vystačilo jen tak tak se 4mi LP stranami), divadelní podoby a filmu. Samotný příběh The Wall byl značně komplikovaný projekt, který byl z velké části inspirován Watersovým vlastním životem. Vypráví osud jakéhosi Pinka Floyda, který byl v dětství vychováván pouze přísnou matkou, protože otce ztratil v druhé světové válce, dále se na jeho výchově negativně podepsali despotičtí učitelé a v neposlední řadě i nevěrná manželka. Pink se ze zakřiknutého chlapce mění v hrůzu nahánějícího diktátora (některé paralely s nacismem byly zvláště ve filmu kritikům trnem v oku, např. symbolika - zkřížená kladiva neměla daleko do svaztiky a v jednom okamžiku je vidět hailující dav během Pinkova projevu-koncertu)

Při natáčení filmu vyvstávaly mnohé rozpory mezi Watersem (který toužil hrát hlavní postavu, ale po žalostných kamerových zkouškách musel sám uznat, že se na to nehodí - Pinka nakonec famózním způsobem ztvárnil Bob Geldof) a režisérem filmu Alanem Parkerem. Oba totiž měli vlastní vizi a nechtěli slevit ani o píď. Film je tedy takovým vyvzdorovaným kompromisem. Film nemá téměř žádné jiné dialogy než texty písní. Vypráví příběh Pinka v poněkud zmatené podobě, kdy se velmi často střídají časové roviny (často i několikrát v jediné písni) a je opravdu nutné znát texty skladeb a vidět film několikrát, aby jej mohl člověk plnohodnotně vstřebat.

Lahůdkou filmu jsou vynikající animované sekvence Geralda Scarfea. Tento animátor, karikaturista a kreslíř s nekonečnou fantazií rozvinul Watersovy šílené a paranoidní představy do grafické podoby a je mimo jiné i autorem velmi strohého obalu alba - prvního, na kterém se nepodílel "dvorní grafik Pink Floyd" Storm Thorgerson a jeho umělecká skupina Hipgnosis.

Některé nedostatky ale způsobily, že film nebyl tak úspěšný, jako album, které se okamžitě vyhouplo na přední příčky prodejnosti a jak se u Pink Floyd stávalo zvykem, vydrželo na nich poměrně dlouho. Jedním z hlavních nedostatků byla absence jedné z klíčových skladeb alba - vynikající Hey You a dále skladby The Show Must Go On.

Potíže s místem na médiích způsobily, že ani jedna část projektu neobsahuje všechny skladby pro projekt napsané. Zde jsou rozdíly:

  • When The Tigers Broke Free - pouze ve filmu
  • What Shall We Do Now - není na albu (ale je na Is There Anybody Out There - The Wall Live z roku 2000)
  • The Show Must Go On - není ve filmu
  • Hey You - není ve filmu
  • Last Few Bricks - pouze na koncertech a na Is There Anybody Out There - The Wall Live z roku 2000

Navíc byly u některých skladeb pozměněny či vynechány části textů a Comfortably Numb má ve filmové verzi značně zkrácené mistrovské kytarové sólo na konci.

Divadelní podoba byla ze všech tří částí projektu snad nejpůsobivější. Waters se rozhodl, že během první poloviny koncertu nechá mezi kapelou a jejími fanoušky postavit zeď, aby druhou část vystoupení odehrála skupina neviděna za zdí a nakonec byla zeď velmi působivě zbořena za davového skandování "tear down the wall! - strhněte tu zeď!" K tomu si najal skupinu roadies, kteří během koncertu stavěli ze speciálních lepenkových krabic 8 metrů vysokou a 40 metrů dlouhou zeď napříč pódiem. Postupem času byly na ní promítány i fotografie a Scarfeovy animace, protože obvyklý nástroj Pink Floyd ke komunikaci s fanoušky - jejich slavné kruhové plátno - byl zazděn spolu se skupinou. Aby nebyli fanoušci zcela ochuzeni o mistrné výkony hráčů, byly určité situace, kdy mohli své oblíbence spatřit i během druhé poloviny vystoupení jako třeba Watersovo podání hotelového pokoje, který se vyklopil ze zdi nebo Gilmourovo kytarové sólo na závěr Comfortably Numb, které odehrál na vrcholu zdi (na speciální zvedací plošině).

Dalším krutým Watersovým žertem bylo úmyslné zmatení publika, kdy před první skladbou bylo sice ohlášeno, že Pink Floyd už vstupují na pódium, ale místo nich přišli jiní hudebníci, kteří se skrývali pod plastikovými maskami (které jsou vidět i ve filmu) a kteří představovali onu "surrogate band", ve které se zpívá ve skladbě In The Flesh. Tuto "zástupnou kapelu" tvořili Andy Bown (baskytara), Snowy White (kytara na koncertech v roce 1980), Andy Roberts (kytara na koncertech v roce 1981), Willie Wilson (bicí) a Peter Wood (klávesy). Fanoušci samozřejmě nic nepoznali a o to větší bylo jejich rozčarování, když na druhou skladbu již nastoupili "ti praví" Floyd...

Už během natáčení alba začaly ve skupině krystalizovat problémy s lídrem kapely, kterým byl v té době bezpochyby Waters. Jeho ego, které se znatelně promítalo hlavně do podoby teatrální části projektu a zvláště filmu nedovolovalo prakticky nikomu jinému (snad kromě Gilmoura, ke kterému, co by kytaristovi, cítil Waters stále velký respekt) podílet se tvůrčím způsobem na projektu. Jako první rezignoval Rick Wright, který začal dělat jenom to, co musel a prakticky ztratil zájem o věc, když mu bylo vytýkáno cokoliv, co udělal navíc, jako špatné a nepotřebné. Nakonec mu Waters z důvodu údajného nedostatku zápalu pro věc dal ultimátum, že po dokončení projektu buď dobrovolně opustí skupinu, nebo nechá Waters celý projekt padnout. A na to už v něm bylo vloženo příliš mnoho finančních prostředků. Jedním z argumentů Waterse bylo například i to, že Wright kouřil jeho cigarety a nikdy mu žádné nekoupil.

Wright se tedy na albu nijak autorsky nepodílel (tím méně na filmu) a při koncertech, které následovaly vystupoval pouze jako "najatý hráč na klávesové nástroje", čímž osobní nepřátelství mezi oběma muzikanty dorostlo vrcholu. Waters po odchodu Wrighta údajně přemlouval Gilmoura, aby se "zbavili i Masona". To se mu nakonec nepovedlo zvláště proto, že mu Gilmour odpověděl, že pokud vyhodí Masona, odejde s ním. Nakonec se Waters poněkud uklidnil, ale do ideálního stavu měla nálada ve skupině rozhodně daleko.

pokračování

 
Fanklub


Fanklub
Historie
Členství
Setkání
Nabízíme
Kontakt
O pf.cz
Diskuze
Chat
Revivaly
Archív

...keep talking