keep talking...


Home
Novinky
Biografie
Diskografie
Texty
Překlady
Průvodci
Vystoupení
Kalendář
Floydopedia
Knihy
Články
Fotogalerie
Ke stažení
Odkazy

webmaster

               
               
      čas      
 -47d 19h 24m 
  Praha 
               
               
PinkFloyd.cz English
English
Víte, že i přes hymnu fotbalového Liverpoolu FC, která je obsažena na albu Meddle je Waters velkým příznivcem londýnských 'Gunners' ? (Arsenal FC) Víte, že na tiskové konf. k albu TDB v Londýně (30.11. 1993) byl i novinář z ČTK? Říkal, že lidé budou zvědaví na Pink Floyd bez Waterse a ptal se, zda PF nemají pro Čechy nějaký vzkaz. David odpověděl, že mají přijít a doufá, že splní jejich očekávání. Víte, že skinheadi ve filmu The Wall jsou "skuteční" a během natáčení některých scén byl problém zvládnout jejich nehranou agresivitu?
 Víte, že... 
  
Twitter Instagram
Facebook    g+

The Wall

When The Tigers Broke Free

(Waters)
Přestože tato skladba byla původně určena pro album (a Waters ji spolu s "Bring The Boys Back Home" považoval za jednu z nejdůležitějších) byla nakonec vypuštěna. Přesto ji mohou fanoušci znát z filmové verze "The Wall", kde byla použita jako úvodní skladba.
Text popisuje to, o čem je valná část tohoto alba, a sice smrt otce Rogera Waterse, který zahynul při vylodění spojenců v jižní Itálii u Anzia v lednu 1944.
Skladba je též dostupná na singlu, který byl vydán pro "The Final Cut", který jen umocňuje názor některých fanoušků, že "The Final Cut" není nic jiného, než materiál, který se jaksi nevešel na "The Wall".

In The Flesh?

(Waters)
Nahrávka (album) začíná téměř neslyšitelnými slovy "...we came in" - "...jsme vešli", které ovšem nedávají smysl dokud si neposlechnete celé album a nezachytíte větu na samotném konci "Isn´t it where..." - "Není to snad místo, kam...".
Úvodní skladba si vypůjčila název od názvu turné z roku 1977 "Pink Floyd - In The Flesh".
Název je vlastně geniální slovní hříčkou. "In the Flesh?" znamená "Osobně?" - ve skutečnosti skupina tuto skladbu nikdy nehrála živě, protože ji za ni hrála "zástupná kapela" (viz text - "surrogate band"). Tato kapela, které doprovázela Pink Floyd i na pozdějších turné, byla tvořena:
Snowy White - kytara, Willie Wilson - bicí, Andy Bow - baskytara a Peter Woods - klávesy. V roce 1981 nahradil Snowyho Whitea Andy Roberts. Zatímco první část skladby je na albu ještě s otazníkem, aby posluchač mohl zapochybovat, zda se jedná skutečně o Pink Floyd osobně, druhá část již nepřipouští pochyb.
Verzi skladby pro film nazpíval Bob Geldof, představitel titulní postavy Pinka (kterou však chtěl hrát Roger Waters).

The Thin Ice

(Waters)
První návrat do dětství a mládí členů Pink Floyd. Myšlenka na "tenký led moderního světa" je možná převzatá ze skladby Jethro Tull "Skating Away On The Thin Ice Of A New Day" z roku 1974.

Another Brick In The Wall, part 1

(Waters)
První cihla v Pinkově zdi je ztráta jeho otce. Skladba je typická pro Watersův bolestný text a hlavně výrazný a mnohokrát připomínaný basový rif, který je na několika místech překryt staccatem Gilmourovy kytary. Na turné v roce 1987 hrál Waters tuto skladbu společně s dvěma následujícími jako jeden kus. Krátký úryvek z této skladby byl přidán i na turné Pink Floyd v roce 1994 před "Another Brick In the Wall, part 2".

The Happiest Days Of Our Lives

(Waters)
Je snad někdo, kdo by věřil, že to, co nazýváme školní léta jsou ty nejkrásnější roky v našem životě? Roger tomu očividně příliš nevěří.
Ve filmu je Pink přistižen při činu, kdy psal ve škole "pod lavicí" básničky. Učitel mu je zabavil a aby ho co nejvíce ponížil, "tu nejosobnější" před třídou přečetl. Není příliš jasné, proč je onou básničkou, která by měla být lyrická a citlivá zrovna úvodní sloka písně "Money" z alba "Dark Side Of The Moon"... Že by to bylo kvůli její nesmírné popularitě v USA...?

Another brick In The Wall, part 2

(Waters)
Kritikové použili text k této skladbě jako bič na cokoliv, co se jim na Pink Floyd nelíbilo. Hlavní námitky však měli moralisté proti tomu, že skladba je "výrazně proti vzdělávacímu systému", nehledě na to, že do této své politiky neváhali Pink Floyd vtáhnout samotné bezbranné děti tím, že je "přinutili" zpívat vokály o tom, že nepotřebují žádné vzdělání ani kontrolu myšlení a nedostaly za to ani kopii alba (tu tedy dostaly i s věnováním až poté, co si jejich učitel stěžoval u EMI)
Ve skutečnosti však Waters v této skladbě varuje před krutými a zkostnatělými učiteli, kteří zabraňují svobodnému rozvoji dítěte a nutí ho pohybovat se po stále stejných kolejích osvědčených postupů.
Z této skladby se stala jedna z nejznámějších skladeb vůbec, nejen pro svůj pulzující basový riff a provokativní text. Není divu, že se stala například i hymnou studentů v Jihoafrické republice když se bouřili proti vzdělávacímu systému a byla tam proto zakázána.

Mother

(Waters)
Waters připustil, že tato skladba není jen kritikou jeho vlastní matky, ale i "jakékoliv jiné matky, která své dítě drží tak zkrátka, že mu neumožňuje svobodně žít".
Na skladbě se podílelo i několik dalších hudebníků, kteří nejsou uvedeni v seznamu účinkujících. Jsou to mimo jiné i Jeff Porcano (bicí), Lee Ritenour (kytara) a neznámý hráč na klávesy. Ve filmu je použita trochu odlišná verze s drobnými změnami v textu.

Goodbye Blue Sky

(Waters)
Tato skladba zahajovala druhou stranu prvního LP. "Goodbye Blue Sky" je směs akustické kytary a kláves se skvělou ukázkou Gilmourova zpěvu, který se výborně hodí jako citlivá "mezihra" po bombastickém úvodu a zklidňuje tak (alespoň na chvilku) styl hudby. Vyjadřuje pocity Pinka po válce.
Ve filmu tato skladba následuje po druhé části "When The Tigers Broke Free" a doprovází vynikající animovanou sekvenci.

Empty Spaces

(Waters)
Tato převážně instrumentální skladba byla ve filmu a při živých vystoupeních nahrazena skladbou "What Shall Do We Now", která má v základě velmi podobný zvuk.
V této skladbě je ukryt další "tajný vzkaz", s tím, že tento patří spíše k těm notoricky známým. Ta malá hrstka šťastlivců, která má patřičnou výbavu může zachytit slova:
"Congratulations, you have just discovered the secret message. Send your answer to Old Pink, care of The Funny Farm, Chalfolt" ("Gratuluji, právě jste objevil tajný vzkaz. Pošlete svoji odpověď Starému Pinkovi, který pečuje o Funny Farm v Chalfoltu").
Na prvních CD vydáních byla tato skladba chybně uvedena jako jeden kus s "Young Lust".

What Shall Do We Now

(Waters)
Tato skladba byla z alba stažena na poslední chvíli, protože se mohlo stát, že dvojalbum se stane trojalbem, a tím pádem téměř neprodejné. Bylo však příliš pozdě na to, aby byl text odstraněn i z bookletu, takže první vydání obsahovala text skladby, která na albu vůbec nebyla. Tato skladba ve filmu a při živých vystoupeních doprovázela animace Geralda Scarfea a je téměř jisté, že byla do celého příběhu vpravena jaksi dodatečně.

Young Lust

(Waters/Gilmour)
Waters požádal Gilmoura, aby s ním sdílel vokály, které zní téměř stejně drsně jako "The Nile Song". Waters tuto skladbu pojal jako "příběh vlastně kterékoliv kapely na cestě". Telefon, kde mluví milenec Pinkovy manželky byl pouštěn ze záznamu, ale telefonní operátor je skutečný a neměl vůbec potuchy, čeho se stal součástí pří živých vystoupeních...

One Of My Turns

(Waters)
Znechucen tím, co ho obklopovalo a zradou své manželky a rozpadem svého manželství Pink zcela zdemoluje hotelový pokoj (tato idea měla svůj reálný původ v tom, že některé, zvláště punkové kapely se tímto způsobem bavily na svých turné - Nick Mason dokonce jednou ironicky prohlásil, že mnoho z jeho kolegů toto povýšili na umění a jsou v tom opravdu dobří).
Ve filmu při této skladbě hraje v televizi film "The Dambusters". Jeden z hlavních představitelů toho filmu je i Leonard Cheshire, který založil charitativní nadaci, pro kterou Roger Waters uspořádal show "The Wall Live in Berlin" v roce 1990.
Kytarový part, jehož autor Lee Ritenour nebyl uveden v seznamu účinkujících, měl hrát Gilmour, který to však odmítl, protože "neměl žádný nápad, co tady hrát".
Hlas na albu, měl původně namluvit Roger Waters, ale Bob Ezrin nakonec (naštěstí) nalezl jistou ženu, která byla ochotná tuto část namluvit.
Tato skladba byla překvapivou volbou pro B-stranu singlu "Another Brick In The Wall, part 2".
Originální CD vydání uváděla tuto skladbu rozdělenou na dvě části (v polovině, kdy se mění Pinkova nálada z melancholické na zuřivou) a dokonce některá CD uvádějí tuto skladbu pod názvem "One Of My Tunes"!

Don´t Leave Me Now

(Waters)
Jako většina chtivých a sobeckých mužů nechápe Pink, proč ho jeho manželka opustila, přesto že jí vypočítává všechno to úžasné, co jí dal.
Ve filmu se zde promítají fotomontáže a animace, které by daly Freudovi rozhodně dostatek materiálu ke studiu...

Another Brick In The Wall, part 3

(Waters)
Znechucený, Pink zde prohlašuje, že nepotřebuje kolem sebe vůbec nikoho.
Živá vystoupení měla za touto skladbou delší instrumentální sólo. Nahrávka ve filmu má zase poněkud jiné tempo.

Goodbye Cruel World

(Waters)
Zeď kolem Pinka je celá, izoloval se od zbytku světa a naprosto se odcizil od přátel a těch, které miloval. Tato skladba ukončovala první desku LP i první část koncertu. Ve zdi, která oddělovala Pink Floyd od diváků už zbývalo jen pár prázdných míst...
Baskytara v této skladbě je podle Waterse jedna z nejlepších od dob "Careful With That Axe, Eugene".

Hey You

(Waters)
Skutečnost, že text k této skladbě byl v originálním bookletu na jiném místě je jen další důkaz zmatků, které vydání alba doprovázely.
Skladba, kde hrál na baskytaru David Gilmour byla kompletně vypuštěna z filmové verze, přestože se má za to, že v raných nahrávkách se zde jisté části vyskytují.
Při živých vystoupení byla "Hey You" hrána hned po přestávce, bez žádného upozornění, kdy světla stále svítila a nikdo netušil, kdy se znovu bude pokračovat. Skupina byla skryta za zdí...
Waters hrál "Hey You" během svých koncertů v roce 1984/5 a skupina ji hrála jako přídavek na turné v roce 1994.

Is There Anybody Out There?

(Waters)
Příliš pozdě si Pink uvědomil důsledky svého jednání.
David Gilmour se odmítl neustále přít s Watersem, proto raději pozval externího muzikanta, aby nahrál kytaru pro tuto skladbu. Řekl, že by sice mohl hrát prsty, ale ne srdcem.
Stejně tak prosazoval to, aby Ezrin byl uznán jako spoluautor, protože tato skladba byla jeho nápad.
Zvuky, které vydávají jakoby "rackové" jsou dost možná přímo z prostředku "Echoes", dialog byl převzat z amerického westernového seriálu "Gunsmoke" (epizoda s názvem "Flandango").
Waters později tuto skladbu přepracoval (přidal některé zvuky jako background) jako skladbu pro jistou charitativní organizaci, a skladbu ukončil ironickým slovem "yes..."

Nobody Home

(Waters)
Stále v (teď již zdemolovaném) hotelovém pokoji Pink zvažuje svoji situaci.
Verš "elastic bands keeping my shoes on" ("elastické pásky, které drží mé boty pohromadě") je přímou narážkou na chování Syda Barretta několik posledních týdnů před tím, než opustil kapelu. Stejně jako ironická poznámka o "grand piano to prop up my mortal remains" ("velké piáno, na kterém zdokonaluji své pozemské pozůstatky") je rýpnutí do Ricka Wrighta.
Verš o "obligatory Hendrix perm" - "povinné Hendrixově trvalé" je připomínkou Syda Barretta a jeho účesu, který opravdu ten Hendrixův často připomínal, přestože se to stalo terčem posměchu i kritiky Barrettových spoluhráčů i přátel. Nejslavnější historka, která se váže k Sydově účesu vypráví, že před jedním koncertem, kdy už všichni ostatní stáli připraveni na pódiu, nemohli nikde Syda najít. Nakonec ho našli v šatně, jak si do vlasů vtírá směs rozdrcených pilulek Mandrax a gelu na vlasy. Poté Syd vběhl na pódium, kde ovšem záhy v teple reflektorů začal jeho šílený účest tát a Syd tak ze všeho nejvíc připomínal (ke zděšení svých kolegů) obrovskou kapající svíčku...
Když Roger Waters předváděl tuto skladbu živě, například jako součást turné s "The Pros And Cons Of Hitch Hiking", měl na pódiu i patřičné rekvizity ("hotelový pokoj" se stolem, židlí, obyčejnou lampou a televizí. Dokonce mohl přepínat programy, jejichž zvuky byl slyšet z reproduktorů PA systému.

Vera

(Waters)
Bleskový návrat zpět k válce, Pink se cítí podveden "neschopností" otce se vrátit, přestože miláček tehdejších vojáků, herečka a zpěvačka Vera Lynn (velmi populární během druhé světové války) slíbila, že "we will meet again some sunny day" ("jednoho slunečného dne se znovu potkáme"). Na začátku skladby je slyšet kratičká ukázka z písně Very Lynnové "The Little Boys That Santa Claus Forgot" - stejná skladba je slyšet i na samém počátku filmu ještě před úvodními titulky.

Bring The Boys Back Home

(Waters)
V této skladbě hraje smyčce Joe Porcano (otec Jeffa Porcana).
Verze této skladby, byť značně přepracovaná s přídavkem Portarddullaisského mužského pěveckého sboru tvoří B-stranu singlu "When The Tigers Broke Free".
Waters se vyjádřil, že tato skladba není jen o vojácích, kteří by se měli vrátit z fronty, ale i o muzikantech, kteří by se měli vrátit z turné!

Comfortably Numb

(Waters/Gilmour)
Pinkův manažer (ve filmu brilantně ztvárněný Bobem Hoskinsem) přichází, aby Pinka doprovodil na koncert, ale Pink není samozřejmě ničeho takového schopen. Manažer, který vidí jen finanční stránku věci zavolá doktora, aby píchl Pinkovi injekci, která by ho opět postavila na nohy. Toto má základ ve skutečné události, kdy jednou donutili Waterse, aby odehrál představení, přestože bral velmi silné léky proti hepatitidě.
Watersův text byl vsazen do melodie, která patří Davidu Gilmourovi. Gilmour považuje tuto skladbu za nejlepší, kterou kdy s Pink Floyd nahrál a jeho sólo zde patří k vrcholům rockové scény. Sólo je tak slavné, že dokonce dostalo svůj vlastní název ("Come On Big Bum").
Skladba je tak oblíbená, že byla součástí prakticky všech následujících turné Pink Floyd a na četná přání fanoušků i Rogera Waterse, který ji hrál na festivalu Guitar Legends v Seville v roce 1991.

The Show Must Go On

(Waters)
Waters chtěl původně tuto skladbu napsat ve stylu Beach Boys a zároveň ve stylu Pink Floyd (tedy co nejlépe) a dokonce si Beach Boys objednal, aby mu zpívali vokály. Tento plán selhal poté, co se sami Beach Boys rozhodli, že materiál na albu není rozhodně nic pro ně a místo nahrávání pro Pink Floyd odjeli na vlastní turné. Místo toho zde vokály zpívají Bruce Johnston (který nahradil Briana Wilsona v Beach Boys v roce 1965), Joe Chemay (což byl externí zpěvák Beach Boys), Stan Farber, Jim Haas a John Joyce.
Původně měla mít skladba 45 sekund, CD vydání z roku 1994 však má 30 sekund a vydání The Wall, které je součástí kolekce 8 CD nazvané "Shine On" má 31 sekund. Pro obě tato vydání skupina skladbu nahrála znovu.
Živá verze měla navíc několik řádků textu, který byl (přestože byl uveden v bookletu) nakonec z alba vypuštěn z obav nad přílišnou délkou celého alba.
Skladba nebyla součástí filmové verze.

In The Flesh

(Waters)
Pink se dostává na koncertní pódium, ale myslí si, že je někdo jiný. Tato skladba je částečnou reprízou úvodní skladby (ovšem již bez otazníku v názvu).
Na varhany Hammond hraje Freddie Mandell a píseň ve filmové verzi zpívá Bob Geldof.
Přestože se jedná jen o pouhou fikci, tato a následující dvě skladby jsou často terčem kritiky těch, kteří hledají paralely s reálným světem. V roce 1987 se totiž v Londýně vyskytovala rasistická grafitta, které měly stejný motiv zkřížených kladiv, jaký je použit jako znak ve filmu (i na novém albu "Is There Anybody Out There?" z roku 2000) a přestože mnoho reálných skinů (Tilburg hammerskins) ve filmu hráli, nesouhlasili s tím, co Geldof představoval a protestovali proti tomu.

Run Like Hell

(Waters/Gilmour)
Na první poslech je pulzující baskytara a elektrická kytara velmi podobná disko nebo "military" stylu 2/4 tempa a tvoří tak z hudby velmi jednoduchý kus, ale ve skutečnosti je to asi ten nejlepší základ pro Watersův text, který je stejně přímý jako hudba.
Při původních živých vystoupeních s The Wall tuto skladbu doprovázelo nafukovací prase a Roger měl neskutečnou zálibu ohlašovat tuto skladbu jako "Run Like Fuck" s věnováním "všem paranoidním dítkům v hledišti".
Tato skladba patří zároveň k oblíbeným Gilmourovým kouskům, který k ní napsal hudbu když pracoval na svém sólovém albu v roce 1978. Hrál ji i na svém turné v roce 1984.
Pink Floyd tuto skladbu hráli při svých několika turné, často jako úplně poslední přídavek, kdy osvětlovači a mistři na světelné efekty spustili něco, čemu říkali "utajený faktor číslo deset", a což nebylo nic jiného, než odstartování úplně všech (i jednotlivě úžasných) efektů, včetně výbuchů v přední části pódia, laserů, světelných panelů pod pódiem, které někdy zobrazovaly text nebo názvy skladeb, které se změnily při této skladbě v ohnivé peklo a samozřejmostí bylo pulzující barevné osvětlení. Nutno podotknout, že energetická náročnost měla za následek četné výpadky proudu...
Ve filmu "La Carrera Panamericana" při této skladbě nahradil Guy Pratt Rogera Waterse a změnil i text z "...send you back to mother in cardboard box" na "send you back to New York".

Waiting For The Worms

(Waters)
Pink (Waters ve studiu) zde používá megafon, aby popsal pochod "těch pravých" různými částmi Londýna do Hyde Parku (všimněte si zvláštního smíchu v pravém reproduktoru někdy kolem 2'24").
Ve Watersově demo nahrávce pro album mají červi, symbol morálního a citového rozkladu mnohem větší prostor.

Stop

(Waters)
Pink se začal konečně zabývat otázkou, v co se mění.
Ve filmu je tato krátká sloka čtena Pinkem z knihy jeho vlastní poezie. Recituje i další "básně", které můžeme vystopovat v "Your Possible Pasts" z alba "The Final Cut" a v "5.11am (The Moment Of Clarity)" ze sólového alba Rogera Waterse "The Pros And Cons Of Hitch Hiking".

The Trial

(Waters/Ezrin)
Ve snaze se zachránit se Pink upřel k soudu. Je sám sobě soudcem, žalobcem i obhájcem. Jeho jediným trestem a zároveň spásou je zničení zdi, postavení se tváří v tvář jeho skutečné situaci a přehodnocení jeho vztahů ke společnosti. Vřískot, který doprovází strhávání zdi ve filmové verzi je symbolem toho, jak těžké je pro Pinka ztratit svou "ochrannou" zeď.
Skladba, kterou napsal Waters společně s Ezrinem, je Watersovým vlastním pojetím stylu operet Gilberta a Sullivana.
Poté, co soudce prohlásí, že je "filled with urge to defecate", hlas křičí "come on judge, shit on it!".

Outside The Wall

(Waters)
Závěr alba nejlépe vystihují Watersova vlastní slova:
"Poslední skladba prostě říká ´Fajn, tak to bylo ono, teď jsi to viděl. Je to to nejlepší, co jsme opravdu mohli udělat. A celé album nebylo to, co jsme my. Tohle jsme my. Je to jen ukázka toho, co bychom být mohli a to, za co ty nás považuješ´."
Tato skladba byla pro film nahrána znovu, opět s Pontarddulaisským mužským pěveckým sborem.
Živá vystoupení měla různou hudební podobu, vlastně jinou pro každé představení, většinou s Masonem hrajícím na akustickou kytaru a Gilmourem hrajícím na mandolínu.

 Zpět

 
Fanklub


Fanklub
Historie
Členství
Setkání
Nabízíme
Kontakt
O pf.cz
Diskuze
Chat
Revivaly
Archív

...keep talking