Animals

„LETÍCÍ PRASATA 1“ Jedna z vůbec nejosobnějších věcí, které Waters napsal. Jednoduchá lyrická skladba je určena Watersově ženě Carolyne. A je samozřejmě zpívána Rogerem. Tato první část a hudebně stejná druhá část, která album uzavírá, tvoří výrazný hudební, textový i lidský kontrast k drsnému materiálu mezi nimi. Waters tyto skladby k albu doplnil později (prý aby bylo jasné, že nejsou jen Psi, Prasata a Ovce).

Na amerických singlech byla tato první část vydána spojená s jinde nezaznamenaným kytarovým sólem (které Gilmour přenechal Snowy Whiteovi) s částí druhou, což z tohoto singlu tvoří vyhledávaný sběratelský kousek.

Příliš akustický zvuk této skladby podle kapely neumožňoval její použití jako úvodní skladby turné, proto byla vypouštěna. Waters tuto skladbu hrál až později během svých sólových turné.

„PSI“ Přepracovaná verze skladby You’ve Got To Be Crazy, kterou hráli Pink Floyd již od roku 1974, tedy dlouho před tím, než bylo album Animals uvedeno na trh (živá verze z roku 1974 byla vydána v rámci Wish You Were Here Immersion Box Set).

Píseň je zcela v duchu celého alba ovlivněna Orwellovou farmou zvířat, hlavním motivem jsou v tomto případě Psi – vojáci, policajti, slepě vykonávající příkazy svých pánů. Watersův text je silně zaměřen proti bezcitnosti v jednání a nenasytnosti. Objevuje se tu i motiv kamene stahujícího svou oběť dolů a i když je tato fráze použita jen v samotném závěru skladby, tato myšlenka prostupuje celou písní.

Vokály sdílí Gilmour s Watersem.

Během nahrávání této skladby občas problesklo stejné napětí, jaké provázelo vznik alba Wish You Were Here. Jedním z typických případů bylo, když Gilmour natočil kytarové sólo, na které byl velmi hrdý a Waters ho odmítl a přinutil Gilmoura kytaru nahrát znovu. Celkově však byla atmosféra přece jen lepší, podle vzpomínek Nicka Masona se opět vracela nálada, kdy se do práce všichni těšili.

V písni zůstal také původní verš, pocházející již z textu You’ve Got To Be Crazy: „Who was trained not to spit in the fan“, tedy „Kdo byl vycvičen, aby neplivl na fanouška“. Je důkazem, že zžíravé pocity nenávisti ke slepě obdivujícím fanouškům pronásledovaly Rogera Waterse dlouho před osudným incidentem v Montrealu, kde na jednoho z fanoušků skutečně plivl a odstartoval tak dvouleté období osobní katarze, jež vyvrcholilo veledílem The Wall…

„PRASATA (TŘI RŮZNÍ JEDINCI)“ Prasata, inspirovaná opět Orwellovou Farmou zvířat, jsou pro Waterse lidé, kteří vždycky vědí, co je pro ostatní nejlepší a kteří nutí lidi chovat se podle jejich představ. A postupně je začínají ovládat. Pro Waterse to byla i nepříliš lichotivě zmiňovaná Mary Whitehouseová, která bojovala v sedmdesátých letech za „čistotu a mravnost“ a prosazovala například zavedení cenzury v televizi.

Druhá sloka skladby je určena Margharet Thatcherové, v té době vůdkyni opozice proti ministerskému předsedovi Jamesi Callaghanovi. Waters ji zcela očividně neměl příliš v oblibě (svědčí o tom i texty alba The Final Cut). Konkrétně v této skladbě zpívá, že je stará čarodějnice…

Vokály patří Watersovi a jsou elektronicky upraveny. Není to však nic proti vocoderové sekci za druhou slokou. Bez ohledu na to, co se stalo při nahrávání Dogs, zde Gilmour předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů.

Tato skladba, napsaná speciálně pro album, byla hrána živě pouze výjimečně (kromě oficiálního turné k Animals ještě během Watersova turné v roce 1987 a na jeho zatím posledním turné k albu Is This The Life We Really Want?).

„OVCE“ Od roku 1974 byla skladba Sheep hrána živě pod názvem Raving And Drooling, někdy uváděna i s více konkrétním názvem „Raving And Drooling I Fell On His Neck With A Scream“ (což byl původně první řádek textu).

Waters ve finální verzi textu (opět inspirován Orwellem) předpokládá, že kdybychom byli vedeni Prasaty a jejich sluhy Psy, byla by většina z nás jen bezbrannými Ovcemi a směřovali bychom jenom ke svojí vlastní záhubě, aniž bychom jakkoliv pochopili systém, který toto umožnil (na konci se však i tupé Ovce vzbouří a svrhnou Psy).

I když je zde výrazná kytara Davida Gilmoura, skladba drží pohromadě úředevším díky skvělému basovému partu. Gilmourův příspěvek je hlavně doprovod k biblickému textu, který měl původně recitovat Nick Mason, ale na albu tuto práci převzal neznámý člen doprovodného týmu Pink Floyd. Text je pochopitelně velmi „drsně“ parafrázován, aby dokreslil téma skladby.

V roce 1987 měla být tato skladba součástí turné Pink Floyd, ale byla stažena z programu, protože Gilmour nebyl ochoten zpívat Watersovy vokály a text, se kterým se zase tak moc neztotožňoval.

Poznámka: Ve skladbě je citován Žalm 23 z Knihy žalmů („Pán je můj pastýř“). Text žalmu byl Watersem výrazně upraven, z původního znění zůstaly nezměněny pouze první 2 verše (mezi něž je v textu vložen verš „He makes me down to lie“). Zbytek textu je zcela změněn a pouze formou a skladbou, nikoli obsahem, odpovídá původnímu žalmu. Vzhledem k faktu, že v přepisech textu Sheep je pro tuto pasáž použita archaická angličtina, byl pro překlad zvolen původní český text z prvního překladu Bible z originálních jazyků (nikoli z latiského překladu), tj. z Bible Kralické, vydané Jednotou bratrskou v Kralicích v 16.století.

„LETÍCÍ PRASATA 2“ Tato skladba byla údajně napsána proto, aby album mělo pozitivní konec a tvoří tak námětem i hudební podobou spolu s Pigs On The Wing 1 opozici k velmi depresivní hlavní části alba. Tuto formu zvolila skupina i v následném opusu The Wall, jež (ač celá velmi depresivní), končí skladbou, která přeci jen vzbuzuje jistou naději.