It Would Be So Nice / Julia Dream

„Bylo by to tak krásné“ Čtvrtý singl Pink Floyd, tentokrát z pera Ricka Wrighta, vyšel 12. dubna 1968. Na B straně jej doplnila snivá a dodnes velmi oblíbená Julia Dream.

Podle novinového článku publikovaného v roce 1968 existují dvě verze původního singlu s mírně odlišnými texty. První verze textu obsahovala odkaz na londýnské večerní noviny, Evening Standard. To bylo údajně kritizováno ze strany BBC kvůli přísné politice zákazu reklamy, která neumožňovala zmínku o jakémkoli konkrétním produktu. Tvrdí se, že skupina byla nucena vynaložit další čas a prostředky na záznam speciální verze pro BBC, kde je text změněn na „Daily Standard“. Tato verze je jediná, která byla znovu vydána na LP a CD. Není známo, kolik kopií s „Evening Standard“ skutečně existuje (pokud vůbec nějaké). Navzdory větší publicitě oproti třem předchozím získal singl jen velmi málo vysílacího času a nepodařilo se mu prorazit do britského žebříčku.

„Snová Julie“ B strana singlu It Would Be So Nice z roku 1968. Je první a tedy nejstarší skladbou Pink Floyd, v níž se o hlavní vokály postaral David Gilmour.

Přestože nevyšla na řadovém albu (poprvé byla vydána až v rámci kompilačního Relics), patří tato lyrická, zasněná píseň dodnes mezi velmi oblíbené.

Zajímavostí jsou některé části textu, které se objevily i v jiných skladbách Pink Floyd. Tak kupříkladu „eiderdown“, tedy trochu kostrbatě přeloženo „prachové peří z kajky (mořské)“, najdeme i v A Pillow Of Wind z alba Meddle nebo ve Flaming z debutového alba. A verš „Am I really dying?“ se objevil v jedné z verzí textu Mother z alba The Wall. Onen pásovec je v doslovném překladu „šupinatý“, ale protože ve spirituálním světě (i v tom biblickém) je považován za bájné zvíře, překlad jsme lehce upravili.