Pozoruhodný film, který nemá v historii hudby mnoho paralel. Jde o záznam koncertu, který Pink Floyd uspořádali se vší parádou, všemi zvukovými i světelnými efekty pod širým nebem v rozpáleném antickém amfiteátru v italských Pompejích, kde kromě zvukařů a filmařů byly diváky jen antické sochy…

Původní, zhruba hodinová verze filmu byla v roce 1973 doplněna o části interview a různé vsunuté přídavky v délce zhruba 20 minut. Jde například o autentické záběry kapely ve studiu při nahrávání alba The Dark Side Of The Moon – můžeme vidět Davida Gilmoura zkoušejícího různé verze kytarových sól (včetně úžasné kytarové linky pro Brain Damage, bohužel nakonec nepoužité), Ricka Wrighta improvizujícího u piána nebo Waterse experimentujícího se zvukem syntezátoru pro legendární hudební téma v On The Run. Také se dozvíme, že Nick Mason těžce nesnáší okraj na koláči a také že se v kantýně studia na Abbey Road podává…Pilsner Urquell.

Koncert má opravdu skvělý zvuk a to včetně dvou „nových“ písní:

Intro (Pompeii) – skladba, která byla napsána pro úvodní titulky a první sekvence filmu a která je považována za předchůdce skladby Speak To Me z alba The Dark Side Of The Moon.

Mademoiselle Nobs – zní úplně stejně jako Seamus z alba Meddle, ovšem Gilmourův zpěv je zde nahrazen vytím Wrightova afghánského chrta, který se skutečně jmenoval Mademoiselle Nobs.

Skladba Echoes byla vzhledem ke své délce rozdělena na dvě části.

V roce 2003 byl pro vydání na DVD připraven také tzv. režisérský sestřih, prodloužený o dalších zhruba 12 minut. Audiozáznam koncertu bez vsuvek byl reamsterován a v roce 2016 se stal součástí boxu The Early Years 1965-1972.