More

„DROBNÉ OBLÁČKY“ (nebo také přesněji a odborněji „ŘASY“ či „MALÉ ŘASY“) Píseň pojmenovaná podle meteorologického názvu pro formaci mraků. Je zahájena zpěvem ptáků (nazvaném „Dawn Chorus“), následují Wrightovy varhany Hammond a Farfisa s uhlazenými náznaky vokálů Davida Gilmoura.

Poznámka: V meteorologii se rozlišují 3 základní typy oblačnosti: Cirrus („řasa“ – vysoká oblačnost z ledových krystalků, ony „čáry“ nebo šmouhy na jasném nebi), Stratus („sloha“ – tlustá vrstva mraků, obvykle nízko nad zemí) a Cumulus („kupa“ – to jsou ona klasická nadýchaná oblaka, vysoká i několik kilometrů). Tyto typy oblaků se mohou také různě kombinovat či variovat, takže známe řadu jiných druhů oblačnosti jako Cumulonimbus, Stratocumulus, Altostratus a další.

„PÍSEŇ NILU“ V této písni se Pink Floyd přiblížil k tvrdé formě rocku. Gilmourův „ukřičený“ zpěv a „heavy metalová“ kytara výrazně kontrastují s předchozí skladbou. Jedná se o jednu z nejtvrdších skladeb skupiny vůbec, považovanou však za velmi povedenou. Kritika například skupině vyčítala, že se píseň nedostala na „best of“ album Echoes.

„PLAČÍCÍ PÍSEŇ“ Album se dále navrací k poklidnému zvuku touto ukolébavkou, pouze jemně (a velmi vhodně) podpořenou basovým riffem Rogera Waterse. Verš „help me roll away a stone – pomoz mi odvalit ten kámen“ je první použití přirovnání o kamenu, který někoho tíží a který je třeba odstranit. Tento motiv balvanu, tíže se plně rozvine na albech Animals a The Wall.

„PŘES KHYBER“ Tato skladba (jako jediná v historii skupiny) je výsledkem spolupráce Nicka Masona a Ricka Wrighta. Jedná se o dvouminutovou instrumentálku s Masonovými hypnotickými bicími a Wrightovým (více než avantgardním) piánem a úsečnými riffy varhan.

Titul, na tu dobu dosti odvážný, se týká oblíbeného symbolu hippies, průsmyku Khyber, který spojuje Pákistán a Afghánistán a který byl svědkem mnoha ozbrojených potyček a bitev o nadvládu v této části Asie (a jehož zdolání bylo metaforou pro překonání něčeho těžkého, ve slovníku hippies se jednalo o vítězství nad válkou). Navíc byl oblíbenou cestou jak pašeráků (v moderní době), tak různých nájezdníků a dobyvatelů v minulosti (Peršané, Řekové, Tataři, Alexandr Veliký, ale později i Britové, když okupovali Indii).

„ZELENÁ JE TA BARVA“ Směs zvuků flétny, piána a Gilmourových téměř šeptaných vokálů dává této lyrické skladbě velmi přátelský a vřelý nádech. Tato skladba byla pod názvem The Beginning uváděna jako první část The Journey, po které následovala Careful With That Axe, Eugene, se kterou tvořila opravdu výrazný kontrast.

„CYMBALINE“ V textu jako je „will the final couplet rhyme – bude se ten výsledný kuplet rýmovat“ (no, nerýmuje…) nebo „your manager and agent are both busy on the phone / selling colour photographs to magazines back home – vůj manažer i agent visí na telefonu / přeprodávají doma barevné fotky magazínům“ Waters poprvé naznačil, jak mu vadí tlak zábavního průmyslu. Toto téma potom ještě mnohokrát zopakoval (snad nejnápadněji ve Welcome To The Machine a Have A Cigar). Vypovídá o tom i název, který skladba dostala v The Man – tedy The Nightmare (Noční můra).

Název si Waters vypůjčil ze Shakespearovy hry Cymbeline, i když zde není žádná zřejmá souvislost (což fanouška Pink Floyd nemůže překvapit).

Wright zde použil opět jedno ze svých „tureckých potěšení“ a protože Waters psal text přímo „na míru“ pro filmovou verzi, na albu zpívá Gilmour text s poněkud pozměněnými slovy.

„PÁRTY SEKVENCE“ Jde o zhruba jednu minutu dlouhou instrumentálku. Je složena z melodií hraných na různé (téměř neznámé) arabské nástroje, předabované přes „šílená bicí“ Nicka Masona. Dlouho dobu držela rekord jako nejkratší studiová instrumentálka, kterou Pink Floyd kdy natočili (hlavně díky jejich „chvályhodné neschopnosti“ vytvořit krátkou instrumentální skladbu).

„HLAVNÍ TÉMA“ Jemná cimbálová kompozice na začátku zní spíše jako Watersova než Masonova práce (který se v té době vyžíval ve zběsilé hře na bicí).

Brzy po začátku se skladba ubírá k jednomu z Watersových neopakovatelných basových riffů, přes který zní Wrightovy varhany, Masonovy bicí a trocha Gilmourovy kytary. Přestože to zní neuvěřitelně, během památného vystoupení v roce 1970, kdy nedorazila část vybavení, byla skladba k veliké radosti fanoušků natažena na více než čtyřicet minut.

„IBIZE BAR“ Skladba zní téměř stejně tvrdě jako The Nile Song, byť je hrána v poněkud (ale opravdu jen málo) lehčí formě.

„MORE BLUES“ Zde se skutečně jedná o blues (na rozdíl od Jugband Blues) a přestože byl Gilmour uveden až na třetím místě, má na skladbě rozhodně největší zásluhy.

„RTUŤ“ ‚Rozlétaná‘ instrumentálka, která tvoří část nazvanou Sleeping z The Man. Některé z elektronických zvuků byly později využity v On The Run z The Dark Side Of The Moon.

„ŠPANĚLSKÝ KOUSEK“ Ve filmu byla tato „píseň“ slyšet pouze z rádia v baru. Jakoby španělsky mluvený text (který zní jako „Manuel On The Bad Trip“ Fawlty Jonese) je ve skutečnosti David Gilmour v jednom ze svých „špatných nápadů“.

„DRAMATICKÉ TÉMA“ Další velmi krátká instrumentálka (na starších CD verzích nesprávně připsaná jen Watersovi a Wrightovi) s kytarou Davida Gilmoura, která později přechází v krátké, ale nenapodobitelné sólo.