Album Pink Floyd | pinkfloyd.cz

Dříve nerealizováno

(Waters)

The child lay	Dítě leží
In the starlit night	V noci ozářené hvězdami
Safe in the glow of his Donald Duck light	V bezpečí záře lampy s kačerem Donaldem
How strange to choose to take a life	Jak je to zvláštní vybrat si vzít někomu život
How strange to choose to kill a child	Jak je to zvláštní vybrat si zabít dítě
Hoover, Blaupunkt, Nissan Jeep	Hoover, Blapunkt, Nissan, Jeep
Nike, Addidas, Lacoste and cheaper brands	Nike, Adidas, Lacoste a levnější značky
Cadillac, Amtrak, gasoline, diesel	Cadillac, Amtrak, benzín, nafta
Our standard of living, could this be a reason	Naše životní úroveň, je to snad ten důvod
That we would choose to kill the child	Proč bychom si vybrali zabít dítě?
That we would choose to kill the child	Proč bychom si vybrali zabít dítě?
Allah, Jehovah, Buddha, Christ	Aláh, Jehova, Budha, Kristus
Confucius and Kali and reds, beans and rice	Konfucius a Kálí a rudoši a fazole a rýže
Goujons of sole, ris de veau, ham hocks	Goujons, ris de veau, libové párečky
Lox bagels and bones and commandments in stone	Plněné bagety, kosti a přikázání vytesaná do skály
The Bible, Koran, Shinto, Islam	Bible, Korán, Šintó, Islám
Prosciutto, risotto, falafel and ham	Pršůt, rizoto, falafel a šunka
Is it dogma, doughnuts, ridicule faith	Je to dogma, koblihy, směšná víra
Fear of the dark, or shame or disgrace	Strach ze tmy, hanba nebo potupa
That we would choose to kill the child	Že si vybereme zabít dítě?
That we would choose to kill the child	Že si vybereme zabít dítě?
It’s cold in the desert	Je to zima v poušti
And the space is too big	A vesmír, co je tak veliký
The rope is too short	Lano, které je příliš krátké
And the walls are too thick	A zdi, co jsou příliš slabé?
I will show you no weakness	Neodhalím vám žádnou svoji slabost
I will mock you in song	Zesměšním vás ve svých písních
Berate and deride you	Vy směšní a hloupí
Belittle and chide you	Ubozí a hádaví
Beat you with sticks	Ubít vás klacky
And bulldoze your home You can watch my triumphant procession to Rome	A buldozery srovnat se zemí vaše domy
Best seat in the house	Pak sledujte můj triumfální příjezd do Říma
Up there on the cross	Nejlepší sedadla v divadle
Is it anger or envy, profit or loss	A tam na hoře na tom kříži
That we would choose to kill the child	Je to zloba nebo soucit, profit nebo ztráta?
That we would choose to kill the child	Že jsme si vybrali zabít dítě?
Take this child and hold him closely	Že jsme si vybrali zabít dítě?
Keep him safe from the holy reign of terror	Vem si tohle dítě a pevně jej obejmi
Take this child hold him closely	Drž ho v bezpečí před vládou teroru
Take this child to the moral high ground	Vem si to dítě a pevně jej obejmi
Where he can look down on the bigots and bully boys	Vem to dítě na vyšší mravní úroveň
Slugging it out in the yard	Odkud se bude dívat dolů na bigóty a rváče

The child lay

In the starlit night

Safe in the glow of his Donald Duck light

How strange to choose to take a life

How strange to choose to kill a child

Hoover, Blaupunkt, Nissan Jeep

Nike, Addidas, Lacoste and cheaper brands

Cadillac, Amtrak, gasoline, diesel

Our standard of living, could this be a reason

That we would choose to kill the child

Allah, Jehovah, Buddha, Christ

Confucius and Kali and reds, beans and rice

Goujons of sole, ris de veau, ham hocks

Lox bagels and bones and commandments in stone

The Bible, Koran, Shinto, Islam

Prosciutto, risotto, falafel and ham

Is it dogma, doughnuts, ridicule faith

Fear of the dark, or shame or disgrace

That we would choose to kill the child

It’s cold in the desert

And the space is too big

The rope is too short

And the walls are too thick

I will show you no weakness

I will mock you in song

Berate and deride you

Belittle and chide you

Beat you with sticks

And bulldoze your home You can watch my triumphant procession to Rome

Best seat in the house

Up there on the cross

Is it anger or envy, profit or loss

That we would choose to kill the child

Take this child and hold him closely

Keep him safe from the holy reign of terror

Take this child hold him closely

Take this child to the moral high ground

Where he can look down on the bigots and bully boys

Slugging it out in the yard

Dítě leží

V noci ozářené hvězdami

V bezpečí záře lampy s kačerem Donaldem

Jak je to zvláštní vybrat si vzít někomu život

Jak je to zvláštní vybrat si zabít dítě

Hoover, Blapunkt, Nissan, Jeep

Nike, Adidas, Lacoste a levnější značky

Cadillac, Amtrak, benzín, nafta

Naše životní úroveň, je to snad ten důvod

Proč bychom si vybrali zabít dítě?

Aláh, Jehova, Budha, Kristus

Konfucius a Kálí a rudoši a fazole a rýže

Goujons, ris de veau, libové párečky

Plněné bagety, kosti a přikázání vytesaná do skály

Bible, Korán, Šintó, Islám

Pršůt, rizoto, falafel a šunka

Je to dogma, koblihy, směšná víra

Strach ze tmy, hanba nebo potupa

Že si vybereme zabít dítě?

Je to zima v poušti

A vesmír, co je tak veliký

Lano, které je příliš krátké

A zdi, co jsou příliš slabé?

Neodhalím vám žádnou svoji slabost

Zesměšním vás ve svých písních

Vy směšní a hloupí

Ubozí a hádaví

Ubít vás klacky

A buldozery srovnat se zemí vaše domy

Pak sledujte můj triumfální příjezd do Říma

Nejlepší sedadla v divadle

A tam na hoře na tom kříži

Je to zloba nebo soucit, profit nebo ztráta?

Že jsme si vybrali zabít dítě?

Vem si tohle dítě a pevně jej obejmi

Drž ho v bezpečí před vládou teroru

Vem si to dítě a pevně jej obejmi

Vem to dítě na vyšší mravní úroveň

Odkud se bude dívat dolů na bigóty a rváče

Jak se potloukají dole na dvorku

„Zabít dítě“ Skladba, která nebyla nikdy vydána na albu, pouze na tomto raritní singlu.

Dříve nerealizováno

Leaving Beirut

(Waters)

So we left Beirut Willa and I	Tak jsme já a Willa odjeli z Bejútu
He headed East to Baghdad and the rest of it	Mířili jsme na východ do Bagdádu a tam dál
I set out North	Vydal jsem se na sever
I walked the five or six miles to the last of the street lamps	Šel jsem pět nebo šest mil až k poslední pouliční lampě
And hunkered in the curb side dusk	Kecnul jsem si na obrubník a začalo se stmívat
Holding out my thumb	Zvedl jsem palec
In no great hope at the ramshackle procession of home bound traffic	Bez nějaké větší naděje vstříc nekonečnému proudu aut mířících domů
Success!	Úspěch!
An ancient Mercedes ‚dolmus ‚	Prastarý Mercedes, mikrobus
The ubiquitous, Arab, shared taxi drew up	Všudypřítomný arabský taxík, který sdílí víc lidí, zastavil u kraje
I turned out my pockets and shrugged at the driver	Obrátil jsem kapsy naruby a pokrčil rameny na řidiče
„J’ai pas de l’argent“	„J’ai pas de l’argent“ („Nemám žádné peníze“)
„Venez!“ A soft voice from the back seat	„Venez!“ („Nastupte si!“)
The driver lent wearily across and pushed open the back door	Řidič zdvořile oběhl auto a otevřel zadní dveře
I stooped to look inside at the two men there	Nakoukl jsem dovnitř a koukal na dva muže
One besuited, bespectacled, moustached, irritated, distant, late	Jeden dobře vypadající, obrýlený, s knírkem, podrážděný, odtažitý, zaostalý
The other, the one who had spoken,	Ten druhý, ten, který promluvil
Frail, fifty five-ish, bald, sallow, in a short sleeved pale blue cotton shirt	Útlý pětapadesátník, holohlavý, bledý v bledě modré košili s krátkými rukávy
With one biro in the breast pocket	S jedním kuličkovým perem v náprsní kapse
A clerk maybe, slightly sunken in the seat	Asi úředník, lehce zapadlý v sedačce
„Venez!“ He said again, and smiled	„Venez!“ („Tak pojďte!“) řekl a usmál se
„Mais j’ai pas de l’argent“	„Mais j’ai pas de l’argent“ („Ale já nemám žádné peníze!“)
„Oui, Oui, d’accord, Venez!“	„Oui, Oui, d’accord, Venez!“ („Ano, ano, já vím, nastupte si!“)
Are these the people that we should bomb	To jsou ti lidé, které máme bombardovat?
Are we so sure they mean us harm	Jsme si tak jistí, že pro nás představují hrozbu?
Is this our pleasure, punishment or crime	Dělá nám to dobře, je to trest nebo zločin?
Is this a mountain that we really want to climb	Je to opravdu hora, na kterou chceme vylézt?
The road is hard, hard and long	Cesta je zlá, zlá a dlouhá
Put down that two by four	Dejte si dohromady dvě a dvě
This man would never turn you from his door	Tenhle člověk by vás nikdy neodehnal od svých dveří
Oh George! Oh George!	Ach Goergi! Ach Georgi!
That Texas education must have fucked you up when you were very small	Tohle texasské vzdělání tě muselo pěkně zkurvit ještě dokud jsi byl malý
He beckoned with a small arthritic motion of his hand	Malým artritickým pohybem ruky pokynul
Fingers together like a child waving goodbye	Prsty u sebe jako když dítě mává na rozloučenou
The driver put my old Hofner guitar in the boot with my rucksack	Řidič dal moji starou kytaru hofnerku do kufru i s ruksakem
And off we went	A vyjeli jsme
„Vous etes Francais, monsieur?“	„Vous etes Francais, monsieur?“ („Vy jste Francouz, pane?“)
„Non, Anglais“	„Non, Anglais“ („Ne, Angličan.“)
„Ah! Anglais“	„Ah! Anglais“ („Á, Angličan!“)
„Est-ce que vous parlais Anglais, Monsieur?“	„Est-ce que vous parlais Anglais, Monsieur?“ („Nemluvíte náhodou anglicky, pane?“)
„Non, je regrette“	„Non, je regrette“ („Nikoliv, lituji.“)
And so on	A tak dále
In small talk between strangers, his French alien but correct	Byl to malý dialog dvou cizinců, jeho francouzština zněla cize, ale byla správná
Mine halting but eager to please	Moje byla kostrbatá, ale byl jsem rád, že mu mohu vyhovět
A lift, after all, is a lift	A stop, je konec konců, jen stop
Late moustache left us brusquely	Pan Knírek brzy vystoupil
And some miles later the dolmus slowed at a crossroads lit by a single lightbulb	A po několika mílích mikrobus zpomalil na křižovatce osvětlené jedinou žárovkou
Swung through a U-turn and stopped in a cloud of dust	Smykem to otočil a zastavil v oblacích prachu
I opened the door and got out	Otevřel jsem dveře a vylezl ven
But my benefactor made no move to follow	Ale můj mecenáš se ani nehnul
The driver dumped my guitar and rucksack at my feet	Řidič mi hodil kytaru a batoh k nohám
And waving away my thanks returned to the boot	A mával na mě, ať si nechám své díky a vrátil se do auta
Only to reappear with a pair of alloy crutches	Vynořil se znovu až se dvěma berlemi
Which he leaned against the rear wing of the Mercedes.	Které opřel o zadní spoiler Mercedesu
He reached into the car and lifted my companion out	Nahnul se do auta a vynesl mého průvodce
Only one leg, the second trouser leg neatly pinned beneath a vacant hip	Měl jen jednu nohu, druhá prázdná nohavice byla sešpendlená pod jeho chybějící končetinou
„Monsieur, si vous voulez, ca sera un honneur pour nous	„Monsieur, si vous voulez, ca sera un honneur pour nous („Pane, pokud budete chtít, bude pro nás velkou ctí)
Si vous venez avec moi a la maison pour manger avec ma femme“	Si vous venez avec moi a la maison pour manger avec ma femme“ (pokud byste chtěl jít se mnou a povečeřet se mnou a mojí ženou v našem domě“)
When I was 17 my mother, bless her heart, fulfilled my summer dream	Když mi bylo 17, splnila mi moje matka, požehnána buď, můj letní sen
She handed me the keys to the car	Podala mi klíčky od auta
We motored down to Paris, fuelled with Dexedrine and booze	Frčeli jsme do Paříže nadopovaní Dexedrinem a chlastem
Got bust in Antibes by the cops	V Antibes nás sebrali policajti
And fleeced in Naples by the wops	A v Neapoli nám Taliáni šlohli všechny prachy
But everyone was kind to us, we were the English dudes	Ale všichni se k nám jinak chovali náramně, byli jsme přece Angláni
Our dads had helped them win the war	Naši tátové jim pomohli vyhrát válku
When we all knew what we were fighting for	To jsme ještě všichni věděli, za co bojujeme
But now an Englishman abroad is just a US stooge	Ale dneska je Angličan za hranicemi jen poskok Amíků
The bulldog is a poodle snapping round the scoundrel’s last refuge	Z buldoka je jen pudl, co čmuchá kolem aby našel i toho posledního zatracenýho uprchlíka
„Ma femme“, thank God! Monopod but not queer	„Ma femme“, („moje žena“), díky bohu! Divnej, ale ne teplouš
The taxi drove off leaving us in the dim light of the swinging bulb	Taxík odjel a nechal nás jen v mihotavém světle slabé žárovky
No building in sight	Nikde okolo nebyla vidět žádná budova
What the hell	Co to k sakru je?
„Merci monsieur“	„Merci monsieur“ („Děkuji, pane!“)
„Bon, Venez!“	„Bon, Venez!“ (Dobře, tak pojďme!“)
His faced creased in pleasure, he set off in front of me	Tvář se stáhla do úsměvu a vyrazil napřed
Swinging his leg between the crutches with agonising care	Pokládal svou nohu na zem mezi berlemi až s mučivou přesností
Up the dusty side road into the darkness	Kráčel po krajnici v prachu do tmy
After half an hour we’d gone maybe half a mile	Po půl hodině jsme ušli asi tak půl míle
When on the right I made out the low profile of a building	Když se vpravo vyloupla silueta budovy
He called out in Arabic to announce our arrival	Zavolal něco arabsky, aby nás ohlásil
And after some scuffling inside a lamp was lit	A po několika šouravých krocích někdo vevnitř rozsvítil lampu
And the changing angle of light in the wide crack under the door	A měnící se úhel světla ve velké spáře pode dveřmi
Signalled the approach of someone within	Říkal, že ten, kdo je uvnitř, jde ke dveřím
The door creaked open and there, holding a biblical looking oil lamp	Dveře se se zaskřípěním otevřely a tam stála, v ruce starou lampu z dávných dob
Stood a squat, moustached woman, stooped smiling up at us	Shrbená žena s knírem a smála se na nás
She stood aside to let us in and as she turned	Postavila se stranou a nechala nás vejít dovnitř a jak se otáčela
I saw the reason for her stoop	Pochopil jsem, proč je tak shrbená
She carried on her back a shocking hump	Na svých zádech měla obrovský hrb
I nodded and smiled back at her in greeting, fighting for control	Přikývl jsem na pozdrav a usmál se, sbíral jsem síly
The gentleness between the one-legged man and his monstrous wife	Ta vlídnost jednonohého muže a jeho nestvůrné ženy
Almost too much for me	To bylo na mě skoro moc
Is gentleness too much for us	Je pro nás trocha vlídnosti takový problém?
Should gentleness be filed along with empathy	Měla by být vlídnost doprovázená empatií?
We feel for someone else’s child	Cítíme s bolestí cizího dítěte
Every time a smart bomb does its sums and gets it wrong	A pak to nějaká chytrá bomba znovu někomu spočítá a všechno je zase špatně
Someone else’s child dies and equities in defence rise	Něčí cizí dítě umírá a akcie zbrojovek rostou
America, America, please hear us when we call	Ameriko, Ameriko, poslouchej nás, když voláme!
You got hip-hop, be-bop, hustle and bustle	Máš svůj hip-hop, be-bob, spěch a shon
You got Atticus Finch	Máš svého Attica Finche
You got Jane Russell	Máš svoji Jane Russell
You got freedom of speech	Máš svoji svobodu projevu
You got great beaches, wildernesses and malls	Máš skvělé pláže, divočinu a nákupní centra
Don’t let the might, the Christian right, fuck it all up	Nenech svoji pýchu, křesťanské ideály, to všechno posrat
For you and the rest of the world	Pro tebe samou i zbytek světa
They talked excitedly	Vzrušeně mluvili
She went to take his crutches in routine of care	Vstala, aby mu uklidila jeho berle, očividně rutinní záležitost
He chiding, gestured	Plísnil ji a mávál rukama
We have a guest	Máme hosta!
She embarrassed by her faux pas	Omlouvala se za svoje faux pas
Took my things and laid them gently in the corner	Vzala moje věci a opatrně je položila do kouta
„Du the?“	„Du thé?“ („Dáte si čaj?“)
We sat on meagre cushions in one corner of the single room	Seděli jsme na tenoučkých polštářích v rohu jediné místnosti jejich domu
The floor was earth packed hard and by one wall a raised platform	Podlahu tvořila udusaná hlína a u jedné zdi malé pódium
Some six foot by four covered by a simple sheet, the bed	Nějakých šest krát čtyři stopy pokrytých jednoduchou pokrývkou. Postel.
The hunchback busied herself with small copper pots over an open hearth	Hrbačka zatím rachotila s malými měděnými nádobami nad otevřeným ohněm
And brought us tea, hot and sweet	A pak nám přinesla čaj. Horký a sladký
And so to dinner	A pak večeři
Flat, unleavened bread, + thin	Tenký nekvašený chléb. Velmi tenký
Cooked in an iron skillet over the open hearth	Připravený v železné pícce nad otevřeným ohněm
Then folded and dipped into the soft insides of female sea urchins	Přeložený a naplněný měkkými vnitřky samiček mořských ježků
My hostess did not eat, I ate her dinner	Moje hostitelka nejedla. Já jsem jedl její večeři
She would hear of nothing else, I was their guest	Stejně by o ničem jiném nechtěla ani slyšet, byl jsem jejich host
And then she retired behind a curtain	A pak se odšourala za zástěnu
And left the men to sit drinking thimbles full of Arak	A nechala muže, aby srkali panáky Araku
Carefully poured from a small bottle with a faded label	Pečlivě nalité z malé lahvičky s ošoupanou etiketou
Soon she reappeared, radiant	A brzy se zase objevila, celá zářící
Carrying in her arms their pride and joy, their child.	A držela v náručí jejich pýchu a radost, jejich dítě
I’d never seen a squint like that	Nikdy jsem neviděl takové šilhání
So severe that as one eye looked out the other disappeared behind its nose	Bylo to tak hrozné, že jedno oko se dívalo dopředu a druhé zmizelo za nosíkem
Not in my name, Tony, you great war leader you	Ne mým jménem, Tony, ty veliký válečný vůdče
Terror is still terror, whosoever gets to frame the rules	Teror je pořád teror, ať už pravidla píše kdokoliv
History’s not written by the vanquished or the damned	Historii nikdy nepíší poražení a zatracení
Now we are Genghis Khan, Lucretia Borghia, Son of Sam	Nyní jsme Genghis Khan, Lucretia Borghia, synek strýčka Sama
In 1961 they took this child into their home	V roce 1961 si vzali domů tohle dítě
I wonder what became of them	Docela by mě zajímalo, co se s nimi stalo
In the cauldron that was Lebanon	V tom víru nenávisti, jakým byl tehdy Libanon
If I could find them now, could I make amends?	A kdybych je dnes našel, mohl bych se jim nějak odvděčit?
How does the story end?	Jak končí ten příběh?
And so to bed, me that is, not them	A pak jsme šli do postele, tedy jen já, oni ne
Of course they slept on the floor behind a curtain	Oni samozřejmě spali na zemi za zástěnou
Whilst I lay awake all night on their earthen bed	A já celou noc zíral do stropu, ležel jsem na jejich zemním lůžku
Then came the dawn and then their quiet stirrings	Až přišel úsvit a s ním jejich tiché ranní rituály
Careful not to wake the guest	Opatrné, aby nevzbudili jejich hosta
I yawned in great pretence	Zíval jsem a předstíral, že jsem se právě probudil
And took the proffered bowl of water heated up and washed	Vzal jsem si připravenou misku s vodou ohřátou, abych se mohl umýt
And sipped my coffee in its tiny cup	Pak jsem srkal kávu z jejich maličkých koflíků
And then with much „merci-ing“ and bowing and shaking of hands	A pak se spousty díků a klanění a potřásání rukama
We left the woman to her chores	Jsme zanechali ženu jejím domácím pracem
And we men made our way back to the crossroads	A my muži jsme se vydali na cestu zpátky ke křižovatce
The painful slowness of our progress accentuated by the brilliant morning light	Bolestnou pomalost našeho pochodu ještě zvýrazňovalo jasné ranní světlo
The dolmus duly reappeared	Mikrobus samozřejmě přijel
My host gave me one crutch and leaning on the other	Můj hostitel mi podal jednu berli a o druhou se opíral
Shook my hand and smiled	Potřásl mi rukou a usmál se
„Merci, monsieur,“ I said	„Merci, monsieur,“ („Děkuji vám, pane!“), řekl jsem
„De rien“	„De rien“ („Nemáte zač!“)
„And merci a votre femme, elle est tres gentille“	„And merci a votre femme, elle est tres gentille“ („A poděkujte i své ženě, byla tak laskavá!“
Giving up his other crutch	Podal jsem mu druhou berli
He allowed himself to be folded into the back seat again	Nechal mě, abych mu pomohl do auta
„Bon voyage, monsieur,“ he said	„Bon voyage, monsieur,“ („Šťastnou cestu, pane!“), řekl
And half bowed as the taxi headed south towards the city	A shrbil se, jak taxík vyrazil na jih k městu
I turned North, my guitar over my shoulder	Otočil jsem se na směrem na sever, hodil si kytaru přes rameno
And the first hot gust of wind	A první poryv horkého větru
Quickly dried the salt tears from my young cheeks	Rychle osušil slané slzy z mých mladých tváří

So we left Beirut Willa and I

He headed East to Baghdad and the rest of it

I set out North

I walked the five or six miles to the last of the street lamps

And hunkered in the curb side dusk

Holding out my thumb

In no great hope at the ramshackle procession of home bound traffic

Success!

An ancient Mercedes ‚dolmus ‚

The ubiquitous, Arab, shared taxi drew up

I turned out my pockets and shrugged at the driver

„J’ai pas de l’argent“

„Venez!“ A soft voice from the back seat

The driver lent wearily across and pushed open the back door

I stooped to look inside at the two men there

One besuited, bespectacled, moustached, irritated, distant, late

The other, the one who had spoken,

Frail, fifty five-ish, bald, sallow, in a short sleeved pale blue cotton shirt

With one biro in the breast pocket

A clerk maybe, slightly sunken in the seat

„Venez!“ He said again, and smiled

„Mais j’ai pas de l’argent“

„Oui, Oui, d’accord, Venez!“

Are these the people that we should bomb

Are we so sure they mean us harm

Is this our pleasure, punishment or crime

Is this a mountain that we really want to climb

The road is hard, hard and long

Put down that two by four

This man would never turn you from his door

Oh George! Oh George!

That Texas education must have fucked you up when you were very small

He beckoned with a small arthritic motion of his hand

Fingers together like a child waving goodbye

The driver put my old Hofner guitar in the boot with my rucksack

And off we went

„Vous etes Francais, monsieur?“

„Non, Anglais“

„Ah! Anglais“

„Est-ce que vous parlais Anglais, Monsieur?“

„Non, je regrette“

And so on

In small talk between strangers, his French alien but correct

Mine halting but eager to please

A lift, after all, is a lift

Late moustache left us brusquely

And some miles later the dolmus slowed at a crossroads lit by a single lightbulb

Swung through a U-turn and stopped in a cloud of dust

I opened the door and got out

But my benefactor made no move to follow

The driver dumped my guitar and rucksack at my feet

And waving away my thanks returned to the boot

Only to reappear with a pair of alloy crutches

Which he leaned against the rear wing of the Mercedes.

He reached into the car and lifted my companion out

Only one leg, the second trouser leg neatly pinned beneath a vacant hip

„Monsieur, si vous voulez, ca sera un honneur pour nous

Si vous venez avec moi a la maison pour manger avec ma femme“

When I was 17 my mother, bless her heart, fulfilled my summer dream

She handed me the keys to the car

We motored down to Paris, fuelled with Dexedrine and booze

Got bust in Antibes by the cops

And fleeced in Naples by the wops

But everyone was kind to us, we were the English dudes

Our dads had helped them win the war

When we all knew what we were fighting for

But now an Englishman abroad is just a US stooge

The bulldog is a poodle snapping round the scoundrel’s last refuge

„Ma femme“, thank God! Monopod but not queer

The taxi drove off leaving us in the dim light of the swinging bulb

No building in sight

What the hell

„Merci monsieur“

„Bon, Venez!“

His faced creased in pleasure, he set off in front of me

Swinging his leg between the crutches with agonising care

Up the dusty side road into the darkness

After half an hour we’d gone maybe half a mile

When on the right I made out the low profile of a building

He called out in Arabic to announce our arrival

And after some scuffling inside a lamp was lit

And the changing angle of light in the wide crack under the door

Signalled the approach of someone within

The door creaked open and there, holding a biblical looking oil lamp

Stood a squat, moustached woman, stooped smiling up at us

She stood aside to let us in and as she turned

I saw the reason for her stoop

She carried on her back a shocking hump

I nodded and smiled back at her in greeting, fighting for control

The gentleness between the one-legged man and his monstrous wife

Almost too much for me

Is gentleness too much for us

Should gentleness be filed along with empathy

We feel for someone else’s child

Every time a smart bomb does its sums and gets it wrong

Someone else’s child dies and equities in defence rise

America, America, please hear us when we call

You got hip-hop, be-bop, hustle and bustle

You got Atticus Finch

You got Jane Russell

You got freedom of speech

You got great beaches, wildernesses and malls

Don’t let the might, the Christian right, fuck it all up

For you and the rest of the world

They talked excitedly

She went to take his crutches in routine of care

He chiding, gestured

We have a guest

She embarrassed by her faux pas

Took my things and laid them gently in the corner

„Du the?“

We sat on meagre cushions in one corner of the single room

The floor was earth packed hard and by one wall a raised platform

Some six foot by four covered by a simple sheet, the bed

The hunchback busied herself with small copper pots over an open hearth

And brought us tea, hot and sweet

And so to dinner

Flat, unleavened bread, + thin

Cooked in an iron skillet over the open hearth

Then folded and dipped into the soft insides of female sea urchins

My hostess did not eat, I ate her dinner

She would hear of nothing else, I was their guest

And then she retired behind a curtain

And left the men to sit drinking thimbles full of Arak

Carefully poured from a small bottle with a faded label

Soon she reappeared, radiant

Carrying in her arms their pride and joy, their child.

I’d never seen a squint like that

So severe that as one eye looked out the other disappeared behind its nose

Not in my name, Tony, you great war leader you

Terror is still terror, whosoever gets to frame the rules

History’s not written by the vanquished or the damned

Now we are Genghis Khan, Lucretia Borghia, Son of Sam

In 1961 they took this child into their home

I wonder what became of them

In the cauldron that was Lebanon

If I could find them now, could I make amends?

How does the story end?

And so to bed, me that is, not them

Of course they slept on the floor behind a curtain

Whilst I lay awake all night on their earthen bed

Then came the dawn and then their quiet stirrings

Careful not to wake the guest

I yawned in great pretence

And took the proffered bowl of water heated up and washed

And sipped my coffee in its tiny cup

And then with much „merci-ing“ and bowing and shaking of hands

We left the woman to her chores

And we men made our way back to the crossroads

The painful slowness of our progress accentuated by the brilliant morning light

The dolmus duly reappeared

My host gave me one crutch and leaning on the other

Shook my hand and smiled

„Merci, monsieur,“ I said

„De rien“

„And merci a votre femme, elle est tres gentille“

Giving up his other crutch

He allowed himself to be folded into the back seat again

„Bon voyage, monsieur,“ he said

And half bowed as the taxi headed south towards the city

I turned North, my guitar over my shoulder

And the first hot gust of wind

Quickly dried the salt tears from my young cheeks

Tak jsme já a Willa odjeli z Bejútu

Mířili jsme na východ do Bagdádu a tam dál

Vydal jsem se na sever

Šel jsem pět nebo šest mil až k poslední pouliční lampě

Kecnul jsem si na obrubník a začalo se stmívat

Zvedl jsem palec

Bez nějaké větší naděje vstříc nekonečnému proudu aut mířících domů

Úspěch!

Prastarý Mercedes, mikrobus

Všudypřítomný arabský taxík, který sdílí víc lidí, zastavil u kraje

Obrátil jsem kapsy naruby a pokrčil rameny na řidiče

„J’ai pas de l’argent“ („Nemám žádné peníze“)

„Venez!“ („Nastupte si!“)

Řidič zdvořile oběhl auto a otevřel zadní dveře

Nakoukl jsem dovnitř a koukal na dva muže

Jeden dobře vypadající, obrýlený, s knírkem, podrážděný, odtažitý, zaostalý

Ten druhý, ten, který promluvil

Útlý pětapadesátník, holohlavý, bledý v bledě modré košili s krátkými rukávy

S jedním kuličkovým perem v náprsní kapse

Asi úředník, lehce zapadlý v sedačce

„Venez!“ („Tak pojďte!“) řekl a usmál se

„Mais j’ai pas de l’argent“ („Ale já nemám žádné peníze!“)

„Oui, Oui, d’accord, Venez!“ („Ano, ano, já vím, nastupte si!“)

To jsou ti lidé, které máme bombardovat?

Jsme si tak jistí, že pro nás představují hrozbu?

Dělá nám to dobře, je to trest nebo zločin?

Je to opravdu hora, na kterou chceme vylézt?

Cesta je zlá, zlá a dlouhá

Dejte si dohromady dvě a dvě

Tenhle člověk by vás nikdy neodehnal od svých dveří

Ach Goergi! Ach Georgi!

Tohle texasské vzdělání tě muselo pěkně zkurvit ještě dokud jsi byl malý

Malým artritickým pohybem ruky pokynul

Prsty u sebe jako když dítě mává na rozloučenou

Řidič dal moji starou kytaru hofnerku do kufru i s ruksakem

A vyjeli jsme

„Vous etes Francais, monsieur?“ („Vy jste Francouz, pane?“)

„Non, Anglais“ („Ne, Angličan.“)

„Ah! Anglais“ („Á, Angličan!“)

„Est-ce que vous parlais Anglais, Monsieur?“ („Nemluvíte náhodou anglicky, pane?“)

„Non, je regrette“ („Nikoliv, lituji.“)

A tak dále

Byl to malý dialog dvou cizinců, jeho francouzština zněla cize, ale byla správná

Moje byla kostrbatá, ale byl jsem rád, že mu mohu vyhovět

A stop, je konec konců, jen stop

Pan Knírek brzy vystoupil

A po několika mílích mikrobus zpomalil na křižovatce osvětlené jedinou žárovkou

Smykem to otočil a zastavil v oblacích prachu

Otevřel jsem dveře a vylezl ven

Ale můj mecenáš se ani nehnul

Řidič mi hodil kytaru a batoh k nohám

A mával na mě, ať si nechám své díky a vrátil se do auta

Vynořil se znovu až se dvěma berlemi

Které opřel o zadní spoiler Mercedesu

Nahnul se do auta a vynesl mého průvodce

Měl jen jednu nohu, druhá prázdná nohavice byla sešpendlená pod jeho chybějící končetinou

„Monsieur, si vous voulez, ca sera un honneur pour nous („Pane, pokud budete chtít, bude pro nás velkou ctí)

Si vous venez avec moi a la maison pour manger avec ma femme“ (pokud byste chtěl jít se mnou a povečeřet se mnou a mojí ženou v našem domě“)

Když mi bylo 17, splnila mi moje matka, požehnána buď, můj letní sen

Podala mi klíčky od auta

Frčeli jsme do Paříže nadopovaní Dexedrinem a chlastem

V Antibes nás sebrali policajti

A v Neapoli nám Taliáni šlohli všechny prachy

Ale všichni se k nám jinak chovali náramně, byli jsme přece Angláni

Naši tátové jim pomohli vyhrát válku

To jsme ještě všichni věděli, za co bojujeme

Ale dneska je Angličan za hranicemi jen poskok Amíků

Z buldoka je jen pudl, co čmuchá kolem aby našel i toho posledního zatracenýho uprchlíka

„Ma femme“, („moje žena“), díky bohu! Divnej, ale ne teplouš

Taxík odjel a nechal nás jen v mihotavém světle slabé žárovky

Nikde okolo nebyla vidět žádná budova

Co to k sakru je?

„Merci monsieur“ („Děkuji, pane!“)

„Bon, Venez!“ (Dobře, tak pojďme!“)

Tvář se stáhla do úsměvu a vyrazil napřed

Pokládal svou nohu na zem mezi berlemi až s mučivou přesností

Kráčel po krajnici v prachu do tmy

Po půl hodině jsme ušli asi tak půl míle

Když se vpravo vyloupla silueta budovy

Zavolal něco arabsky, aby nás ohlásil

A po několika šouravých krocích někdo vevnitř rozsvítil lampu

A měnící se úhel světla ve velké spáře pode dveřmi

Říkal, že ten, kdo je uvnitř, jde ke dveřím

Dveře se se zaskřípěním otevřely a tam stála, v ruce starou lampu z dávných dob

Shrbená žena s knírem a smála se na nás

Postavila se stranou a nechala nás vejít dovnitř a jak se otáčela

Pochopil jsem, proč je tak shrbená

Na svých zádech měla obrovský hrb

Přikývl jsem na pozdrav a usmál se, sbíral jsem síly

Ta vlídnost jednonohého muže a jeho nestvůrné ženy

To bylo na mě skoro moc

Je pro nás trocha vlídnosti takový problém?

Měla by být vlídnost doprovázená empatií?

Cítíme s bolestí cizího dítěte

A pak to nějaká chytrá bomba znovu někomu spočítá a všechno je zase špatně

Něčí cizí dítě umírá a akcie zbrojovek rostou

Ameriko, Ameriko, poslouchej nás, když voláme!

Máš svůj hip-hop, be-bob, spěch a shon

Máš svého Attica Finche

Máš svoji Jane Russell

Máš svoji svobodu projevu

Máš skvělé pláže, divočinu a nákupní centra

Nenech svoji pýchu, křesťanské ideály, to všechno posrat

Pro tebe samou i zbytek světa

Vzrušeně mluvili

Vstala, aby mu uklidila jeho berle, očividně rutinní záležitost

Plísnil ji a mávál rukama

Máme hosta!

Omlouvala se za svoje faux pas

Vzala moje věci a opatrně je položila do kouta

„Du thé?“ („Dáte si čaj?“)

Seděli jsme na tenoučkých polštářích v rohu jediné místnosti jejich domu

Podlahu tvořila udusaná hlína a u jedné zdi malé pódium

Nějakých šest krát čtyři stopy pokrytých jednoduchou pokrývkou. Postel.

Hrbačka zatím rachotila s malými měděnými nádobami nad otevřeným ohněm

A pak nám přinesla čaj. Horký a sladký

A pak večeři

Tenký nekvašený chléb. Velmi tenký

Připravený v železné pícce nad otevřeným ohněm

Přeložený a naplněný měkkými vnitřky samiček mořských ježků

Moje hostitelka nejedla. Já jsem jedl její večeři

Stejně by o ničem jiném nechtěla ani slyšet, byl jsem jejich host

A pak se odšourala za zástěnu

A nechala muže, aby srkali panáky Araku

Pečlivě nalité z malé lahvičky s ošoupanou etiketou

A brzy se zase objevila, celá zářící

A držela v náručí jejich pýchu a radost, jejich dítě

Nikdy jsem neviděl takové šilhání

Bylo to tak hrozné, že jedno oko se dívalo dopředu a druhé zmizelo za nosíkem

Ne mým jménem, Tony, ty veliký válečný vůdče

Teror je pořád teror, ať už pravidla píše kdokoliv

Historii nikdy nepíší poražení a zatracení

Nyní jsme Genghis Khan, Lucretia Borghia, synek strýčka Sama

V roce 1961 si vzali domů tohle dítě

Docela by mě zajímalo, co se s nimi stalo

V tom víru nenávisti, jakým byl tehdy Libanon

A kdybych je dnes našel, mohl bych se jim nějak odvděčit?

Jak končí ten příběh?

A pak jsme šli do postele, tedy jen já, oni ne

Oni samozřejmě spali na zemi za zástěnou

A já celou noc zíral do stropu, ležel jsem na jejich zemním lůžku

Až přišel úsvit a s ním jejich tiché ranní rituály

Opatrné, aby nevzbudili jejich hosta

Zíval jsem a předstíral, že jsem se právě probudil

Vzal jsem si připravenou misku s vodou ohřátou, abych se mohl umýt

Pak jsem srkal kávu z jejich maličkých koflíků

A pak se spousty díků a klanění a potřásání rukama

Jsme zanechali ženu jejím domácím pracem

A my muži jsme se vydali na cestu zpátky ke křižovatce

Bolestnou pomalost našeho pochodu ještě zvýrazňovalo jasné ranní světlo

Mikrobus samozřejmě přijel

Můj hostitel mi podal jednu berli a o druhou se opíral

Potřásl mi rukou a usmál se

„Merci, monsieur,“ („Děkuji vám, pane!“), řekl jsem

„De rien“ („Nemáte zač!“)

„And merci a votre femme, elle est tres gentille“ („A poděkujte i své ženě, byla tak laskavá!“

Podal jsem mu druhou berli

Nechal mě, abych mu pomohl do auta

„Bon voyage, monsieur,“ („Šťastnou cestu, pane!“), řekl

A shrbil se, jak taxík vyrazil na jih k městu

Otočil jsem se na směrem na sever, hodil si kytaru přes rameno

A první poryv horkého větru

Rychle osušil slané slzy z mých mladých tváří

„Odjezd z Bejrútu“Skladba, která nebyla nikdy vydána na albu, pouze na tomto raritní singlu. Velmi zajímavě výtvarně ztvárněnou ji Roger Waters zařadil také na setlist turné The Dar Side Of The Moon, se kterým, v roce 2006 navštívil také pražskou O2 arénu.