Relics

„Arnold Layne“ První singl kapely vydaný 10. března 1967 (B stranu obsadila Candy And A Currant Bun). Text o „nebohém“ Arnoldovi, který krade dámské oblečení a převléká se do něj, je inspirován skutečnými událostmi – studentkám, kterým matka Rogera Waterse a matka Syda Barreta pronajímaly v Cambridge byt, se ztrácelo sušící se prádlo…

Přestože skladba zaznamenala celkem solidní úspěch v hitparádách (Top 20), kvůli kontroverznímu tématu ji stěžejní britská rádia odmítala uvádět. Píseň nakonec nevyšla na řadovém albu, ale zůstává velmi oblíbenou a byla součástí řady kompilací či jako bonus také výroční reedice prvního alba skupiny. Často byla uváděna v rámci živých vystoupení v raných dobách skupiny, do setlistu ji zařadil David Gilmour během turné k albu On An Island a je také nedílnou součástí vystoupení Nicka Masona a jeho Nick Mason’s Saucerful Of Secrets.

„MEZIHVĚZDNÁ ŠTVANICE“ Pink Floyd natočili tuto skladbu již předtím, než byla finálně nahrána i pro toto album. Je např. součástí alba Tonite Let´s All Make Love In London – v tomto případě se jedná pravděpodobně o nejvěrnější oficiálně vydanou (i když oproti skutečnosti stále mnohem kultivovanější) ukázku stylu, jakým Pink Floyd hráli v londýnských klubech UFO a Marquee. Při živých vystoupeních dosahovala skladba extrémních délek (mnohdy i více než 40 minut) a členové kapely dokázali během hraní například složit stůl, uvařit a vypít čaj a podobně.

Hlavní hudební téma vzniklo tak, že se Peter Jenner pokoušel Sydovi s doprovodem kytary zazpívat kousek z „My Little Red Book“ (a je jen škoda, že byl riff vypuštěn z televizní komedie „Steptone And Son“).

Divoké „stereo řádění“ na konci je práce Normana Smithe, který byl zvyklý pracovat pro takové hvězdy jako The Beatles a podobně.

„Podívej jak si Emily hraje“ Emily vyšla 16. června 1967 jako druhý singl Pink Floyd, dosáhla na 6. příčku britského singlového žebříčku. Původně byla nahrána jako mimoalbový singl, ovšem v americké edici The Piper At The Gates Of Dawn byla zařazena jako první skladba alba.

O inspiraci textu existuje víc teorií. Podle jedné prý jde o dívku, kterou Syd spatřil v lese, kde „spal“ pod vlivem drogy, některé prameny tvrdí, že inspirací byla dcera barona Younga, Emily Young, přezdívaná v klubu UFO „psychedelická školačka“. Stejně tak je trochou tajemství zahaleno samotné nahrávání skladby – původně měla vzniknout v mnohem delší verzi, byla zkracována a několikrát přemíchávána. A vzhledem k tomu, že se původní záznamy ztratily, nebylo možné v pozdějších letech vytvořit plnohodnotný stereo mix.

Skladba patří do rock`n`rollové Síně slávy jako jedna z 500 písní, které formovaly rockovou hudbu.

„Vzpomínáš na ten den“ Tato laskavá připomínka jednoduchosti dětství byla původně určena pro The Piper At The Gates Of Dawn, kde měl být její název „Sunshine“. Někde se naopak uvádí, že „Sunshine“ byl pracovní název pro Matilda Mother. Ať už je to jakkoliv, jisté je, že kytaru zde nahrál ještě Syd Barrett, přestože byla skladba dokončena až po jeho odchodu z kapely. Píseň zpívá Rick Wright.

„Skříňka s barvami“ B strana singlu Apples And Oranges je první skladbou, kterou pro Pink Floyd napsal a také nazpíval Rick Wright. Jde o píseň, která tak trochu předznamenává doby budoucí – slyšíme v ní hudební postupy dobře známé z mnoha stěžejních skladeb Pink Floyd. Pantbox najdeme například na albu Relics nebo jako bonus v reedici debutového The Piper At The Gates Of Down.

„Snová Julie“ B strana singlu It Would Be So Nice z roku 1968. Je první a tedy nejstarší skladbou Pink Floyd, v níž se o hlavní vokály postaral David Gilmour.

Přestože nevyšla na řadovém albu (poprvé byla vydána až v rámci kompilačního Relics), patří tato lyrická, zasněná píseň dodnes mezi velmi oblíbené.

Zajímavostí jsou některé části textu, které se objevily i v jiných skladbách Pink Floyd. Tak kupříkladu „eiderdown“, tedy trochu kostrbatě přeloženo „prachové peří z kajky (mořské)“, najdeme i v A Pillow Of Wind z alba Meddle nebo ve Flaming z debutového alba. A verš „Am I really dying?“ se objevil v jedné z verzí textu Mother z alba The Wall. Onen pásovec je v doslovném překladu „šupinatý“, ale protože ve spirituálním světě (i v tom biblickém) je považován za bájné zvíře, překlad jsme lehce upravili.

„Opatrně s tou sekerou, Evžene“ Instrumentální skladba, která byla později vydána v rámci komplilačního alba Relics. Je proslulá Watersovým vřískotem, který byl zejména v živých provedeních pověstný. V živé verzi se stala součástí alba Ummagumma.

„DROBNÉ OBLÁČKY“ (nebo také přesněji a odborněji „ŘASY“ či „MALÉ ŘASY“) Píseň pojmenovaná podle meteorologického názvu pro formaci mraků. Je zahájena zpěvem ptáků (nazvaném „Dawn Chorus“), následují Wrightovy varhany Hammond a Farfisa s uhlazenými náznaky vokálů Davida Gilmoura.

Poznámka: V meteorologii se rozlišují 3 základní typy oblačnosti: Cirrus („řasa“ – vysoká oblačnost z ledových krystalků, ony „čáry“ nebo šmouhy na jasném nebi), Stratus („sloha“ – tlustá vrstva mraků, obvykle nízko nad zemí) a Cumulus („kupa“ – to jsou ona klasická nadýchaná oblaka, vysoká i několik kilometrů). Tyto typy oblaků se mohou také různě kombinovat či variovat, takže známe řadu jiných druhů oblačnosti jako Cumulonimbus, Stratocumulus, Altostratus a další.

„PÍSEŇ NILU“ V této písni se Pink Floyd přiblížil k tvrdé formě rocku. Gilmourův „ukřičený“ zpěv a „heavy metalová“ kytara výrazně kontrastují s předchozí skladbou. Jedná se o jednu z nejtvrdších skladeb skupiny vůbec, považovanou však za velmi povedenou. Kritika například skupině vyčítala, že se píseň nedostala na „best of“ album Echoes.

Čekám na svůj čas Dříve nevydaná skladba nesla původně název Afternoon a publikum ji znalo jako součást koncertního projektu The Man And The Journey. Skladba byla přepracována v rámci přípravy alba Ummagumma, ovšem zařazena byla až na album Relics. Zcela netypicky zde Rick Wright hraje na pozoun.

Text hovoří o tom, že vypravěč tráví čas se ženou, kterou miluje, a zapomíná na „špatné dny“, kdy oba „pracovali od devíti do pěti“.

„KOLO“ Ač se na první poslech tato skladba zdá jako jedna z dalších Barrettových hudebních pohádek, má mnohem hlubší (a závažnější) význam. Jednak je tu (na rozdíl od některých jiných skladeb, např. Lucifer Sam) poměrně kultivovaná námitka proti chování Barrettovy přítelkyně a dále díky mezihře, dosti šílené ukázce „místnosti plné melodií“. Dosažená je stejným způsobem, jako později používaný efekt kvadrofonního PA systému, a tvoří ji změť zvuků hodinových mechanismů a nakonec i dosti strašidelných švitořících hlasů.